Pretty woman - 17. Sedmnáctého května

Harriet se jednoduše musela smát, když viděla Draca, jak zápasí s kuchyňským náčiním. On si toho nevšiml, ale ona ho pozorovala už skoro půl hodiny. Neměla to srdce ho vyrušit. Jednak ze sobeckých důvodů, protože se chtěla sama pobavit a věděla, že do budoucna to třeba může použít ve svůj prospěch a bude tím moci Draca častokrát dráždit, druhak proto, že ještě nikdy neměla tu možnost vidět Malfoye chovat se tak přirozeně a vidět ho zašpiněného v zástěře bylo něco, co se ani nedalo popsat. Jako by lordu Voldemortovi narostly vlasy, jakoby se Brumbál obarvil nazeleno a začal by nosit lenonky nebo by Snape z ničeho nic začal chodit v křiklavě oranžové a vlasy si ostříhal na ježka. A takové věci se zkrátka denně nestávají. A už vůbec ne u ní doma.

Když pak pozorovala, jak zápasil s něčím, co by se v dobrém slova smyslu dalo nazývat drůbeží, tak už to nevydržela a začala se chichotat. A ve chvíli, kdy už to mladík vzdal a na jeho tváři se objevil výraz, za který by se ani to nejroztomilejší štěně nemuselo stydět, nevydržela to a vyprskla v hurónský smích. Téměř jí ho bylo až líto, zvlášť v moment, kdy se ozval jeho žaludek.

Draco Malfoy zpozorněl a hned stočil zrak na příchozí osobu, v očích jasný vztek. Skrčil obočí a našpulil rozhořčeně rty.
Ani to Harriet nepřesvědčilo, že se má přestat smát.
Z čisté dobroty srdce se nakonec rozhodla udělat v situaci radikální řez.
Přišla pomalu k Dracovi, který se stále mračil. Lehce se k němu přitiskla, v tu chvíli blonďák zpozorněl a čekal nejhorší, ačkoliv v tom pohybu byla jistá příležitost, ale místo toho Harry jen odvázala mašli zezadu z jeho zad, převzala od něj zástěru a omotala ji sobě kolem pasu.

„Mám pro tebe návrh, Malfoyi,“ usmívala se stále od ucha k uchu, když viděla, jak je Zmijozelák upatlaný od všech možných ingrediencí. Draco naklonil zvědavě hlavu a vybídnul dívku, aby svůj návrh vyslovila. „Máš hlad. Sice jsem říkala, že si všechno budeš dělat sám, ale uděláme takový výměnný obchod. Já ti uvařím jídlo a ty mi s ním pomůžeš. Ale bude pro tři osoby. Až se vzbudí Remus, bude mít taky hlad a oba dva víme, že bude dneska potřebovat hodně síly a pořádně se najíst. Zachováš se jako správný gentleman a slušný člověk a poprvé v životě neuděláš nic sobeckého a podělíš se a zároveň se budeš podílet na něčem, co někomu pomůže. Jinak budeš hladovět celý den!“
Úsměv z jejích rtů stále nezmizel, spíše se teď zdál více výsměšný a vyzývavý.
Bylo vidět, jak mladému aristokratovi to v hlavě šrotuje. Přemýšlí, zda je to pro něj výhodné. Když si představil, jak celý den bude o hladu, protože vlastně neumí nic uvařit a nemůže si ani nikam na jídlo zajít, rozhodl se nakonec, že jednou v životě udělá výjimku a kvůli svému vlastnímu prospěchu se přidá k Potter-Evansové.
„Víš Potty, Brumbál by byl na tebe pyšný. Jsi stejná manipulátorka jako býval on. Uměl to vždycky nastražit tak, že člověk mu byl ještě vděčný, že to tak zařídil.“
„Ano, to by asi byl,“ usmála se Harry smutně. „Kdyby ho Snape ovšem nezabil.“
„No, kdyby ho nezabil,“ pokračoval dál Draco, „asi by už se rozpadal. Už tehdy byl Brumbál starý asi jako hnědé uhlí.“
„Malfoyi!“ Zamračila se.
„Ok, mlčím.“
„Takže to znamená, že tvá odpověď zní…“ nadzdvihla obočí a chtěla mermomocí z Draca dostat hlasitou odpověď, o které věděla, že ho v jistém smyslu pokoří.
„Já myslím, že je to jasné, ne snad?“ Opáčil nakrknutě Malfoy a hleděl jí zpříma do očí.
„Odpověď tedy zní?“
„Potty, ty prohnaná mrcho, ty chceš, abych to řekl, že jo!“
„Samozřejmě. Jinak si pamatuj, že budeš spílat všem kuchařům světa…“ mile se usmála a dělala, že přeslechla slovo mrcha.
„Jo..ano, slyšíš? Tak jo, souhlasím!“
„Myslím, že jsem příliš neslyšela, nějak v poslední době mám asi zalehnuté uši…“ postěžovala si útrpně brunetka a prstem si přejela přes levé ucho.
„Ano, sakra. Ano, ano, ano, ano, ANO!“ Zakřičel nakonec a dal ruce v bok, maje skrčené obočí a hlas výrazně zhrublý hněvem.
„Takhle se mi líbíš, Malfoyi!“
„Já se ti líbím vždycky a za každých okolností, Evansová!“ Odpověděl ihned obratně mladík a tentokrát se zazubil on.
„Jdi k šípku, Malfoyi!“
„Řekla Růženka,“ vrátil jí nahrávku na smeč a spokojeně se zatvářil. Byl zase ve formě. Jen kdyby tu teď nemusel stát jako domácí skřítek a nutit se do práce.

Harry nechala jeho odpověď bez odezvy a rovnou popadla pekáč, který vytřela máslem.
Nechala zmizet ten kus masa, co se s trochou fantazie dalo nazvat kuřetem a zbytek jídla také.
Beze slova vyzvala Malfoye, aby nakrájel mrkev, petržel a cibuli. Bylo úžasným zadostiučiněním, když ho mohla pozorovat, jak nad cibulí roní slzy.

„Já myslela, že Malfoyové nepláčou,“ rýpla si pobaveně, když si její kolega začal protírat mokré oči. „Snad jsem tě nerozbrečela já? To by mi vážně bylo mooc líto,“ pokračovala jízlivě. „Aby si tě třeba někdy někdo nespletl s ufňukanou Uršulou.“
Draco zanechal všech aktivit a usídlil se svými skleněnými kukadly na tváři Vyvolené. Jeho pilíře sebeovládání však nebyly zbořeny a on se jen lstivě usmál. „No a co tebe, spletli si tě někdy s chlapem?“
„Ne a tebe?“ Vyšlo z úst Harriet, aniž by přemýšlela o tom, co vlastně dělá. Malfoy jí chtěl naštvat, dělal to totiž celou dobu. Proč by si občas nemohli vyměnit role? Ona by jej tak ráda vytočila k nepříčetnosti, třeba by se konečně za tou maskou lhostejnosti a chladu prolomily ledy a on by se konečně občas choval jako člověk a ne robot. Člověk, který má city, kterého něco zraňuje, který se dokáže naštvat a který kromě chuti pomstít se, má taky chuť se zasmát i sám sobě. To by ale Harry zřejmě chtěla příliš, tohle by Malfoy nikdy neudělal.
Neustále čekala, kdy přijde nějaká další peprná odpověď, oni se pohádají do krve a Malfoy jako obvykle sekne se vším kolem sebe a naštvaně odkráčí pryč.
Ale nic se nedělo.

Absolutně ji jeho reakce překvapila, když Malfoy v ten moment neudělal téměř nic. Jen se lehce usmál a vrátil se nazpět ke krájení cibule. Zřejmě touha o přežití a najíst se, byla větší, než touha tohle všechno jedním urážlivým slovem zkazit.
Že by přeci jen Malfoy občas vyjel ze zajetých kolejí a uměl zachovat společensky přijatelnou tvář?


***


Když oba dva spolu usedali v tichosti ke stolu, bylo na Dracovi vidět, že je nakonec rád, že poskytl své služby v oblasti kulinářství, poněvadž byl hladový jako vlk, i když ve skutečnosti netušil, jak moc bývá Lupin hladový.
Kuře, které se Harry podařilo upéct dozlatova bylo obložené pečenými brambory a zapečené se smetanou. Když se do něj poprvé zakousl, musel v tichosti uznat, že Potter, tedy Evansová, je opravdu dobrá kuchařka.
„Kde ses tohle naučila? Vždyť ty jsi neuměla uvařit ani bezbolestný lektvar, Evansová. Tak jak je možné, že umíš vařit?“ Ptal se Draco zvědavě a v jeho tónu nebyla znát vůbec žádná ironie ani jízlivost, až to Harry překvapilo.
„Když jsi chlap, co žije dlouhá léta sám, Malfoyi, a nikdo ti nevaří a ani nemáš možnost se každý den promenádovat po restauracích, holt se naučíš i vařit. Z tvého dotazu jsem vycítila něco jako uznání. Takže ti chutná?“
Draco mlčel.
„Ale no tak, Malfoyi, nechovej se jako nafoukanej nádiva a přiznej to, chutná ti. Pochval mě!“
„To bych raději snědl brouka…“
„Rita Holoubková za to nestojí…“
„Cože?“
„To nic. Prostě to řekni: `Potty, umíš dobře vařit,´“ napodobila jeho hlas. „Nikdo jiný než já tě neuslyší.
„No dobrá, ty vyděračko. Je to vcelku poživatelné. Víc ze mě nedostaneš!“
„To je mnohem víc, než jsem od tebe očekávala, asi budu vrnět blahem, taková čest,“ zadeklamovala pobaveně.
Chvilku bylo zase ticho, ale posléze Harry načala nové téma.
„Vedle v salónku jsou na stolku složky. Přinesla jsem jak tvoje, tak moje. Zítra chci zajít za Pastorkem a domluvit se s ním, aby nám posílal každou novou informaci, ale co prozatím vím, tak se nic nového neodehrálo. Kdyby ses chtěl angažovat, tak ať víš, kde jsem je dala. Půjdu za chvilku za Hermionou, tak se tím třeba můžeš zabavit.“
„Co očekáváš, že tam najdu?“ Opáčil blonďák. „Prohledával jsem to asi stokrát a žádné nové poznatky jsem tam nenašel. Jediné důkazy, co máme, jsou ty fotky a teď můžeme jen čekat na další vraždu.“
„Říkáš to s takovým klidem,“ zelené oči se přimhouřily, „jsi necita, je ti jedno, jestli někdo umře.“
„Nech si ten svůj zachráncovský komplex pro sebe, ano? Buď té lásky. Já na něj nejsem zvědavý.“

A pak už nepadlo ani slovo.
Ve vší tichosti se oba dva najedli. Harry ještě nechala na kuchyňské lince vzkaz pro Remuse, že má jídlo v troubě, aby se mohl najíst, až bude mít hlad, a pak se skrze krb přemístila letaxem do bytu k Hermioně a Ronovi, kde už na ni její kamarádky s úsměvem na rtech čekala.

Dívka s havraními vlasy se usmála na svou kamarádku od ucha k uchu právě v moment, když se omylem srazila s další osobou, která byla na odchodu.
„Ginny!“ Radostně se usmála na dívku s ryšavým ohonem.
„Harry,“ oplatila jí úsměv mladá Weasleyová. „Jak se máš, dlouho jsme se neviděly.“
„Ano, to ne, protože ty se za mnou ani nestavíš. A já za tebou nemůžu, vaši..však víš.“
„Je mi to líto, Harry,“ omlouvala se Ronova mladší sestra, „to víš, jsem teď ve velkém presu, nic nestíhám, nemám skoro čas. I teď někam strašně spěchám. Tak se měj moc hezky a pozdravuj Remuse, slyšela jsem, že je teď u tebe, stejně jako Malfoy,“ zapitvořila se škodolibě, jako by to snad Harry přála.
„Jo, jasně,“ přikývla jmenovaná sklesle a znovu pohlédla na Hermionu.
„Díky za všechno, Herm,“ zamávala dívce ještě Ginevra a pak odešla stejným způsobem, jakým pro změnu Harriet Evansová přišla.



***


Hermiona vypadala jako vždy velice ustaraně, ačkoliv její tvář už vypovídala i o jiném. Byla spokojená. Když jí Harry pogratulovala ke graviditě, zazubila se jako nikdy v životě a zářila jako sluníčko. Vyzařovala z ní energie, spokojenost a radost. Možná, že to byla stále ta stará Hermiona, která měla starost o všechny kolem, ale poprvé v životě ji Harry viděla spokojenou samu za sebe a rozradostněnou ze sobeckých důvodů. Bylo úžasné pozorovat ji, s jakou láskou mluví o Ronovi a o jejich miminku, které by se mělo v příštím roce narodit.
Hermiona nikdy tolik Rona nechválila jako nyní. Vychvalovala, jak o ní pečuje, jak ji nenechává nosit těžké věci a jak ji nutí neustále odpočívat. Jak každé ráno za ní přichází do postele s vydatnou snídaní a jak teď všechny starosti obstarává on. Dokonce se naučil nakupovat a začíná se i od své matky učit vařit, aby Hermiona nemusela dělat vůbec nic.
Přesto ještě stále musí chodit do práce, i když jí Ron přemlouvá, aby už si vzala mateřskou dovolenou. Hermiona je prostě Hermiona.

Když pak opustily téma Ron-dítě-těhotenství, svěřila se Harry, že dostala své poprvé a Hermiona se téměř úlekem rozbrečela, protože si kladla za vinu, že Harry na to nepřipravila a nepověděla ji o tom víc.
„Nechápu, jak tohle můžete všechno snášet? Strašně mě z toho bolí břicho i hlava. A to nemluvím o té krvi, já mám pořád dojem, jako by mě brali na nože.“
Hermiona se rozesmála. „To jen zezačátku. Pak už si na to zvykneš. Člověk, když s tím už dlouho žije, to potom už ani nevnímá. Ale je pravda, že holt někomu to dělá větší problémy. Některé holky v Bradavicích to měly třeba jen tři dny a přitom je nebolelo ani břicho. A některé to měly třeba šest dní a celou dobu trpěly migrénami hlavy i bolestí břicho, Levandule s Parvati třeba…“
„Dost, Hermiono, nechci vědět, co Parvati s Levandulí, ušetři mě toho, prosím…“ rozesmála se. „Nejde tomu nějak kouzelnicky pomoci? Je to dost nepříjemné.“
„Popravdě je nebezpečné si s tím zahrávat s kouzly, může to ohrozit zdravotní stav člověka. Před pár měsíci jsme právě u Munga měli děvče, co to zkoušelo a dopadlo velice špatně. Museli jsme zakročit a už nikdy nebude moci mít děti. Chápu, že je to nepříjemné. Ale mohu ti třeba poradit nějaké medikamenty nebo aby ses fyzicky cítila pohodlněji, třeba tampóny…“
„Tam-co?“
Téma dívčích problému pojalo skoro hodinový rozhovor. Hermiona Harriet vysvětlovala každý detail a každé změny. Jak se s tím vypořádat po svém, ale co za žádnou cenu nedělat. Nakonec si všimla její zachmuřené tváře a byla až příliš empatická, aby jí nedošlo, že to, co vidí v jejích smutných zelených očích, nesouvisí se zmíněným tématem.

„No a co trápí tebe, Harry. Vidím ti na očích, že tě něco tíží. Je to kvůli práci?“ Harry zakroutila hlavou, aby vyvrátila její domněnku.
„Tak kvůli Malfoyovi, že ano? Otravuje tě? Provokuje? Máš ho určitě už plné zuby,“ pokračovala dál ve svých teoriích.
Dívka si nervózně zastrčila své černočerné vlasy za ucho a skousla si dolní ret.
„V tom to je, Hermiono, já…myslím, že i když mě Malfoy provokuje a štve, tak že mi to vůbec nevadí, právě naopak.“
„Jak to myslíš?“
„Mám šílený problém a myslím, že teprve až dnes jsem si to pořádně uvědomila. Pořád jsem si říkala, že to není možné a že je to asi jen nějaké špatné období nebo to se mnou cloumá prostě proto, že jsem teď ženská, ale mám dojem, že to tam bylo už dřív. Že i jako muž jsem to vnímal, ale neuvědomoval si to. Asi mi to teď pomohlo…ten estrogen mě zkrátka ničí!“
„O čem to probůh mluvíš, Harry, co se děje?“ V hnědých očích se zračila hrůza. Harry mluvila, jako by snad někdo umíral. V očích jejího dřívějšího kamaráda byl velký stín. „Jaký máš problém?“
„Asi mě vzrušují chlapi!“ Řekla sklesle jako by právě vyplnila svůj ortel.
„Nepovídej,“ oddychla si rázem dívka s kaštanovými vlasy a rozesmála se.
„To není vtipné, Hermiono.“
„Promiň. Ale…tohle tě trápí? Proč? Je to vcelku logické. Vždyť jsi teď žena. Z biologického hlediska se tomu dá rozumět. Tvé tělo má teď jiné choutky, je jinak stavěné. Máš v sobě jiné hormony, které ovlivňují nejen tvé tělo, ale i tvůj mozek a tvé myšlení. Je vcelku logické, že tě začínají zajímat i muži. Myslím, že to není nic, co by tě mělo trápit.“
„Omyl, Hermiono. Mě to trápí. Ale z jiného hlediska. Taky jsem si myslela, že když jsem žena, tak je to vcelku normální. Zpočátku jsem přemýšlela nad tím, že se mi prostě líbí ženy, ale postupně jsem zjišťovala, že nejen ty. Že se mi líbí i muži a konkrétně jeden!“
„Který?“
„Malfoy!“
„Co? Harry!“
„Já vím, je to naprosto ujeté, já vím, Hermiono. Ale prostě to tak je.“
„No…“ protáhla trochu zaraženě bývalá primuska a snažila se zformulovat nějakou radu nebo větu, která by Harry neublížila, „Malfoy byl vždycky přitažlivý a sexy, to musím přiznat. Je to sice parchant, ale je na něm něco, co musí zaujmout každou ženu. Má charisma. To není konec světa,“ položila jí ruku na rameno.
„Nechápeš mě. Já jsem zjistila, že Malfoy se mi nezačal líbit teď..já..nějak..prostě…on se mi líbil, i když jsem byla muž, ale prostě jsem si to neuměla přiznat. A až teď, když si mě začal všímat i on, jsem zjistila, že to tam prostě vždycky bylo. Líbí se mi, když v něm vzbuzuji zájem a zároveň ho pořád nesnáším a vždycky to tak bylo. Já myslím..že jsem asi..byl..gay?!“
„Ale vždyť jsi chodil s Ginny.“
„To jo, vlastně, já ji miloval a pořád ji asi miluju, ale taky vím, že se mi líbili i kluci, ale nikdy jsem to nebral stejně…já…jsem byl vadný, Hermiono.“
Dívka se zamračila a vzala do své ruky tu Evansovic. „Tak za prvé. Nikdy si nebyla vadná ani vadný. To, že se ti líbili muži i dříve není nic vadného a vůbec, v kouzelnickém světě se homosexualita nikdy neodsuzovala tak jako v mudlovském. A pokud si milovala i Ginny, nebyla si čistý homosexuál. Navíc…to, že se ti líbili kluci i dříve, je docela fajn, aspoň ti to teď nebude překážet v životě.“
„Já nechci být nadále ženská!“ Rychle se ohradila černovláska.
„Opravdu?“ Zdvihla jedno obočí Grangerová.
„No,“ přiznala si druhá z dívek, „asi..já..vlastně..já už nevím.“
„Poslouchej. Není a nebylo nikdy nic špatného, že se ti líbila obě pohlaví. A pokud se ti líbí Malfoy a ty jemu taky, tak kde je problém?“
„Malfoy je zmetek a všechno to dělá jen pro své potěšení, chce mě dostat a málem se mu to povedlo. Je to arogantní blbec..“
„Co chceš říct tím, že se mu to málem povedlo?“

A tak začala Harry vyprávět.
O všem, co už s Dracem Malfoyem zažila a kam až zašli. O čem za celou tu dobu přemýšlela a co jí prolétlo myslí.
Vyprávěla jí, že začíná zjišťovat, že svým způsobem ji přitahuje i samotný protivný profesor lektvarů Severus Snape. Jak ho nyní vidí ženskýma očima a jak v něm vidí někoho přitažlivého, na rozdíl od přerostlého netopýra, kterého vždy nesnášela.

Mluvila o tom, že začíná uvažovat nad tím, jaké to je být s nějakým mužem a jak ji její ženské myšlenky začínají ovlivňovat. Jak podléhá všem smyslům a ženským pudům, jak touží po lásce, přičemž jako muž po ní tolik netoužil, a jak se ji stýská po dotecích, polibcích a něze.
Nikdy nechápala, jak ženy svět kolem sebe vidí a vnímají a teprve teď si uvědomila, jak to mají těžké.
Když probraly všechny aspekty jejího nového života v ženském těle, byl skoro večer.

Než Harriet Evansová opustila byt jejích přátel, ještě se na něco zeptala.
„Herm, co tu dělala Ginny a co teď vlastně dělá? Má moc práce? Straní se mi? Kam spěchala.“
„Víš, Harry, asi bys měla něco vědět. Ona,“ sklopila hlavu jako dítě, které bylo přistiženo při nějakém záškodnickém činu, „teď s někým chodí. Už od sedmnáctého května.“
„S někým chodí?“ Tmavovlasou bystrozorku bolestivě píchlo u srdce. „Od sedmnáctého..ale to bylo už dva týdny po mé..nehodě,“ další hřebík byl zaražen do Evansovic pomyslné rakve. Jak mohla tohle jeho-její Ginny udělat? Už dva týdny po té nehodě? Jak si mohla už tak rychle za něj najít náhradu? „S kým?“
„Ano. S Oliverem Woodem.“


******

P.S. omlouvám se za chyby v textu, vkládám to v rychlosti bez korektury. Další kapitolu vložím v neděli nebo v pondělí.

16. Kapitola || 18. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj